Človek veľmi rád zabúda. Zabúdame kľúče vo dverách, zabúdame osláviť výročie svadby, zabúdame na 840 miliónov hladujúcich vo svete. Zabúdame na to, že nie sme sami, zabúdame na to, že sme neboli vždy tým, čím sme teraz, zabúdame na to, odkiaľ sme prišli. Toto číslo Šamanského kruhu je preto venované našim spoločným koreňom. Pripomína nám počiatky našej kultúry, dobu, keď civilizácia bola ešte zrastená s prírodou. Nerobme si o nej ilúzie - počiatok je vždy primitívny. Ale aby sme mohli raz siahať po hviezdach, musíme si z času načas uvedomiť, kam siahajú naše korene.
Náš seriál nadväzuje na 5-dielnu Základnú školu šamanizmu v predchádzajúcich číslach časopisu Šamanský kruh. Ponúka cvičenia a námety na šamanské cesty pre mierne pokročilých šamanov, t.j. ľudí, ktorí sa už naučili cestovať do neobyčajnej reality, do Dolného a Horného sveta, v ktorých získali silové zviera a Učiteľa (viď Šamanské cvičenia). Väčšina cvičení bude prebratá z kníh popredných odborníkov, ako Harner, Ingermanová a Matthewsovci.
Nasledujúci opis je prevzatý (text je doplnený poznámkami redakcie) z knihy Matthewsová, C.: Zpívej své duši na cestě domu, Alternativa, Praha 1997. (viď Knihy o šamanizme):
Cvičenie prvé: Porada s kamennými ľuďmi
Zoberte do ruky akýkoľvek kameň, nerast alebo drahokam: študujte jeho povrch a stavbu, cíťte tvorivú silu a život v ňom. V duchu sa mu predstavte. Možno budete mať chuť zaspievať alebo zahrkať, kým začnete čerpať zo zdroja (Matthewsovej výraz pre vstupovanie do šamanského stavu vedomia, pozn. red.). Držte pritom kameň so zámerom stretnúť sa s jeho duchom a uvidíte, či bude ochotný stať sa vašim spojencom. Raďte sa s týmto kamenným spojencom počas cesty a spýtajte sa ho, aké má vlastnosti, ako môže pomôcť a či vám dovolí používať kamene vo vašej práci. Poďakujte.
Cvičenie druhé: Učenie z kryštálov
Ak vás láka práca s kryštálmi, vyberte si čistý kryštál kremeňa alebo iný kameň, ktorý doteraz nikto iný nepoužíval. Vyčistite ho tak, že ho vložíte do nádoby s kryštalickou morskou soľou a necháte celý lunárny mesiac (28 dní) vonku vystavený poveternostným živlom. (Môžete použiť aj jednoduchší a bezpečnejší spôsob čistenia. Držte kameň pod tečúcou studenou, najlepšie pramenitou vodou, kým nemáte pocit, že sa zbavil všetkých nepriaznivých energetických stôp. Tí skúsenejší z vás môžu procesu napomôcť vizualizáciou energetického čistenia. Potom vystavte kameň na jeden deň slnečnému svetlu, nech sa dobije. V prípade silnejšieho znečistenia zakopte kameň na niekoľko dní až týždňov do hospodársky nevyužívanej pôdy, kde cítite neporušený kolobeh energie, napr. do lesa. Pozn. red.)
Potom s kryštálom v ruke podniknite cestu k duchovi kameňa a spýtajte sa ho, či je ochotný stať sa vašim spojencom. Požiadajte ho, aby vám povedal, čo vás môže naučiť a ako sa kryštál používa.
Keď kryštál nepoužívate, uschovajte ho zabalený alebo niečím prikrytý. (Kryštál môžete tiež nosiť vo vašom šamanskom mešci. Po náročnejšej práci, napr. liečení, musíte kameň vyčistiť hore uvedenou metódou voda-slnko, alebo iným spôsobom. Poraďte sa predtým s vašim spojencom. Pozn. red.)
Deset pravidel úspěšného boje proti násilné evangelizaci přírodních národů
V Deklaraci zásad Světové rady původních národů, potvrzené čtvrtým valným shromážděním Světové rady původních národů v Panamě dne 23. -- 30. září 1984 se mimo jiné praví: "Kultura původních národů je součástí kulturního dědictví lidstva. Zvyky a obyčeje původních národů musí být národnostními státy respektovány a uznávány jako legitimní zdroj práv." Z neznámých důvodů se zde však nic neříká o náboženství původních národů, které je již po celé generace solí v očích křesťanským misionářům. Ve snaze pomoci národům tzv. třetího světa uhájit jejich původní víru, vypracoval český autor, píšící pod pseudonymem Adramelech, následující příručku. Anglická verze tohoto textu byla rozšířena internetem do řady zemí v Africe, Americe a Asii.
Milí bratři a sestry v tzv. třetím světě, ačkoliv žiji v centru Evropy, cítím s vaším neradostným osudem a obracím se na vás ve snaze vám pomoci. Možná jste tak chudí, že si myslíte, že nemáte nic, co by vám -- kromě území, na němž žijete -- mohl bílý muž chtít ukrást. Přesto však máte jedno velké bohatství: je jím vaše původní náboženská víra, kterou jste zdědili po svých předcích. Tato vaše víra je stejně dobrá jako jakákoliv jiná víra, avšak pro vás je ta nejlepší. Vaše tradice, zvyky a osobitý způsob života, který jste si ve svých podmínkách v průběhu generací vytvořili, jsou zárukou duchovní i sociální soudržnosti vašeho kmene či společenství. Ztratíte-li svoji původní víru, ztratíte sami sebe a v důsledku toho dříve či později přestanete existovat. Touto ztrátou utrpíte nejen vy, ale celý svět, který tak bude chudší o jeden svébytný projev lidské duchovní kultury.
A právě vaše původní víra, ať již uctíváte své bohy nebo duchy předků, je už po dlouhou dobu terčem útoků bílého muže, který všemi prostředky usiluje o její zničení, což se mu mnohde už podařilo. Proč to dělá? Zamyslete se nad tím! Nestává se, že by např. kouzelník nějakého afrického kmene přijel do Evropy, vyhledal církevní hodnostáře křesťanských církví a takto k nim promluvil: "Doslechl jsem se, že uctíváte jakéhosi trojitého boha, který sestává z vousatého starce na nebesích, holuba a popravence na kříži. Žijete v bludu, neboť zapomínáte uctívat duchy předků! Naštěstí jsem tady já, abych vás to naučil. Pro začátek nechám zbořit vaše chrámy a spálit vaše odporné sochy a obrazy. Hned na to se začne s výsadbou posvátných hájů." Taková představa je absurdní. Obrácená situace se však pokládá za normální. Samozřejmost, s níž bílý muž nadřazuje svoji víru vaší víře, je projevem arogance a zpupnosti euroamerické civilizace, která označuje vaši kulturu za "primitivní" proto, aby ji mohla bez výčitek svědomí zlikvidovat a z vás učinit vykořeněné lidi, s nimiž by pak mohla manipulovat podle své libosti a ke svému prospěchu. Dějiny jsou toho jasným důkazem. Misionáři, kteří se vás snaží obrátit na křesťanskou víru, jsou pouhým předvojem západní civilizace. V závěsu za nimi kráčejí zástupci firem na těžbu nerostů a dřeva, kteří zničí vaše životní prostředí, a hned za nimi obchodníci, kteří vás zaplaví odpadky ze západního "stolu hojnosti", o nichž vám reklamou vsugerují, že je potřebujete.
Takovou změnou získáte jen málo, ale ztratíte mnoho. Tím, že se vzdáte své původní víry a tradičního způsobu života, který je s touto vírou spjat, se vaše bytí vyprázdní, vytratí se vaše identita a život pro vás pozbude smyslu. Konzumní způsob života, šířený euroamerickou civilizací, vede jen k devastaci přírody a k degradaci lidství. Nabízí-li vám jej někdo, zve vás na loď, která se potápí. Misionáři jsou sice přesvědčeni, že jednají pro vaše dobro, ale na škodlivosti jejich konání to nic nemění.
Mým cílem je pomoci vám v boji o záchranu vaší původní víry. Je pozitivní skutečností, že vlády mnoha zemí, v nichž žijete, si negativní aspekty činnosti misionářů začínají uvědomovat. Proti "vymývání mozků", které na vás křesťané praktikují, se však musíte bránit v první řadě vy sami. Vím, že vaše pozice není jednoduchá, protože křesťané za staletí své existence vyvinuli rafinované a detailně propracované metody přesvědčování a nátlaku, které se dnes vyučují na příslušných školách. Jde proto o nerovný boj, ale vaše situace přesto ani zdaleka není beznadějná.
Chtěl bych vám poskytnout několik rámcových pravidel, jak takovému nátlaku čelit. V obecné části se dotknu psychologických a právních aspektů této problematiky, ve speciální části vám nabídnu jednoduchý, ale účinný návod, jak se misionářům bránit za pomoci magických technik. Přestože jsem Evropan, nejsem tak naivní, abych pochyboval o účinnosti magie, s níž i vy jistě máte své zkušenosti.
Posílám tuto svoji práci do světa s přáním, aby vám byla ku prospěchu. I kdyby pomohla zachránit identitu třeba jen jednoho jediného kmene, byl bych spokojen, že jsem nepracoval nadarmo.
Váš Adramelech
Část obecná
S misionáři se pokud možno vůbec nestýkejte. Nezvěte je do svých obydlí ani je nenavštěvujte v jejich příbytcích a shromaždištích. Nepřijímejte od nich dárky ani jim nic nedávejte. Stává se, že se misionáři nejprve snaží navázat přátelské kontakty, aniž by se vám pokoušeli vnucovat svoji víru. Když se však přátelské vztahy vytvoří, začne i náboženské školení, které je potom právě kvůli již vytvořeným vazbám obtížné odmítnout. K oblíbeným trikům misionářů patří, že se pokoušejí spřátelit se nejprve s malými dětmi a jejich prostřednictvím pak i s dospělými osobami. Nenechte se tím oklamat a vždy si udržujte patřičný odstup.
S misionáři pokud možno vůbec nemluvte. Pokud se tomu nemůžete vyhnout, hovořte zásadně vždy svým mateřským jazykem, a to i tehdy, ovládáte-li řeč, kterou misionáři hovoří. Misionáři sice jeví snahu učit se domorodým jazykům, avšak lze očekávat, že většina z nich vaši řeč neovládá dokonale. Člověk, který musí hovořit cizím jazykem, v němž si není zcela jist, je méně výmluvný, což je pro vás výhodné. Vždy lze také namítnout, že když už vám chce někdo dělat kázání, měl by se v první řadě naučit vaší řeči. Jsou to přece misionáři, kteří přicházejí za vámi, nikoliv vy za nimi.
Neprozrazujte misionářům jména svých bohů ani jim nic neříkejte o obřadech svého náboženství, a to ani tehdy, budou-li na vás naléhat. Jakákoliv podobnost, třeba i zdánlivá, vaší víry s křesťanstvím může pro ně posloužit jako záminka k tvrzení, že Ježíše vlastně už znáte, jen o tom nevíte apod. Lstí a úskoků, které proti vám misionáři mohou použít, je velké množství, takže tato rada má i hlubší důvody. Argumentovat lze takto: To je naše věc.
Nenechte se zatáhnout do diskuse s misionáři. Jejich názorům neodporujte a o věci se nepřete. Kázání misionářů přecházejte mlčením. S prospěchem lze také předstírat hloupost, a to tím spíše, že mnoho bělochů je o duševní omezenosti příslušníků přírodních národů v skrytu duše přesvědčeno, i když navenek tvrdí opak. Argument "Tomu my nerozumíme" je třeba opakovat pořád dokola.
Braňte svůj tradiční způsob života i v oblastech, které s vaší vírou bezprostředně nesouvisejí. Nenechte si od misionářů vnutit jiný způsob oblékání, stravování nebo bydlení, ani se nedejte omezovat ve svých sexuálních zvyklostech. Argumentace: Žili jsme tak vždycky; pro nás se to hodí; my vám svůj životní styl také nevnucujeme.
Potraviny od misionářů přijímejte pouze tehdy, pokud opravdu hladovíte. Misionáři šíření svého náboženství často skrývají pod rouškou ekonomické pomoci. Ti, kteří takovou pomoc přijmou, cítí pak morální závazek přijmout i křesťanskou víru, kterou jim poskytovatelé pomoci záhy začnou vnucovat. Proto je lépe od misionářů nic nepřijímat. Člověk samozřejmě neodmítne potravu, pokud hladoví, ale je třeba si uvědomit, co může potom následovat. Vaší zásadou budiž: Potraviny ano (je-li to nezbytné) -- křesťanství ne. Lékařskou péči misionářů využívejte pouze tehdy, neuspěje-li váš vlastní léčitel. O lékařské pomoci misionářů platí totéž co o potravinové pomoci. Západní věda zná účinné způsoby léčby některých, zvláště infekčních chorob, ale s mnohými nemocemi si stále neví rady. Proto jsou i v Evropě přírodní léčitelé hojně vyhledávaní. Také vaši léčitelé jistě znají řadu bylin a léčebných postupů, které jsou účinné. Nenechte si namluvit, že západní medicína je všemocná. Při epidemiích nebo v nouzi ji neodmítejte, ale bude lépe, zavede-li u vás moderní léčebné metody vláda vašeho státu, než aby je zaváděli cizí misionáři.
Připravte se na to, že misionáři budou šířit své učení nejen po dobrém, ale i po zlém. Na každé násilí ze strany misionářů si stěžujte úřadům vašeho státu. Nejlepší je obrátit se rovnou na vládu, protože místní úřady mohou být lhostejné nebo zkorumpované. Zvláště pak nedopusťte, aby misionáři ničili vaše posvátná místa (svatyně, stromy, háje, kameny) nebo likvidovali vaše kultovní předměty (sochy, fetiše aj.). Pokud k něčemu takovému dojde, je třeba to pokládat za těžké provinění a je nutno podniknout potřebné kroky. V takovém případě si na jednání misionářů písemně stěžujte u vlády vašeho státu. Kopii stížnosti zašlete generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů s žádostí o součinnost při řešení. Navrhněte ustavení vyšetřovací komise a požadujte:
a) Okamžitý odchod misionářů z vašeho území. b) Omluvu a finanční odškodnění za zničení kultovního místa nebo kultovních předmětů.
Dále žádejte, aby vláda vaším jménem podala na příslušnou církev žalobu u mezinárodního soudu. Odškodnění stanovte co nejvyšší. Částka 1 milion USD za vykácený posvátný háj není přehnaná suma. Je velmi pravděpodobné, že takový soud vyhrajete, neboť ve světě sílí trend na ochranu práv menšin. Neumíte-li číst a psát, najděte si spolehlivého prostředníka, který za vás bude s vládou i s mezinárodními organizacemi jednat. Mějte na paměti, že kde není žalobce, není ani soudce.
Část speciální
Neméně důležitý, než výše uvedená obecná pravidla, je boj na duchovní úrovni. Velmi účinnou zbraní je půst. Ten musí trvat 40 dnů a začít by měl nejlépe za úplňku. Když vám doporučuji půst, nemyslím tím, abyste hladověli, protože vím, že mnozí s vás i bez toho možná často hladovějí. Pod pojmem půst míním, že všichni dospělí muži vašeho kmene (i ženy se mohou podílet, pokud chtějí) by se měli po 40 dnů zříci nějaké potraviny, kterou pokládáte za lahůdku, a také by se měli po uvedenou dobu vyvarovat alkoholu, tabáku nebo jiné drogy, kterou ve vaší kultuře používáte. Půst je zvláště účinný tehdy, je-li doprovázen i sexuální zdrženlivostí. Během půstu proste své bohy nebo duchy předků, aby vás co nejdříve zbavili přítomnosti misionářů. Po celou tuto dobu si každý den před usnutím živě představujte, jak misionáři ztrácejí energii, propadají beznaději a stesku po domově, balí své věci, a jak odcházejí. Jsou-li mezi misionáři přítomni i lidé vaší národnosti, kteří již přijali křesťanskou víru, obětujte svým bohům nebo duchům předků a proste je, aby způsobili, že se tito lidé vrátí zpět ke své původní víře.
Další krok musí provést váš kouzelník nebo šaman tím, že vytvoří speciálního pomocného ducha. Je třeba, aby si nejdříve zhotovil kovovou, kamennou, dřevěnou nebo hliněnou figurku nějakého dravého nebo silného zvířete (lev, tygr, krokodýl, nosorožec, slon, leopard, orel apod.). Dobrá je také figurka ozbrojeného válečníka. Obáváte-li se, že by figurka mohla vzbudit pozornost misionářů, vykoná stejnou službu i džbánek naplněný pískem, kus kamene nebo hrouda hlíny. Tento předmět, který by měl mít hmotnost aspoň jedné libry, bude materiálním nosičem pomocného ducha, kterého musí kouzelník nyní vytvořit. Postup je následující:
a) Nejprve je třeba vybrat pro pomocného ducha vhodné jméno. Mělo by to být slovo, které ve vašem jazyce nedává žádný smysl. V žádném případě to nesmí být jméno nějaké zemřelé osoby. Jméno ducha lze vytvořit různými způsoby. Jeden z možných způsobů je kombinace písmen. Vysvětlím to na anglickém příkladu, i když je samozřejmé, že musíte použít svůj mateřský jazyk. Nejdříve se napíše přání, které má duch splnit. Předpokládejme, že jde o větu AMI GO HOME. Nyní se vyškrtnou všechny samohlásky, které se ve větě vyskytují dvakrát tak, aby se každá vyskytovala pouze jednou. V tomto případě vypadne O ve slově HOME. Zbylá písmena se přeskupí do slova, které nedává žádný smysl, např. MEHOGAMI, čímž se získá jméno ducha. Pokud by šlo takto vzniklé slovo obtížně vyslovit, mohou se použít i vypuštěné samohlásky. V příkladu, který uvádím, to však není nutné. Jméno ducha může kouzelník stanovit i intuitivně, případně může poprosit vaše bohy nebo duchy předků, aby mu správné jméno vnukli ve snu. Toto jméno musí kouzelník podržet v tajnosti a nesmí je sdělit žádnému dalšímu příslušníku kmene ani nikomu jinému. Smějí je znát pouze kouzelníkovi pomocníci, pokud se na vytvoření ducha podílejí (viz dále).
b) Nyní přijde na řadu vytvoření duchova nehmotného těla. Nejlépe je použít k tomuto účelu živel ohně. Kouzelník rozdělá oheň a sedne si poblíž něj. Figurku postaví před sebe nebo ji drží v ruce. Může pracovat buď sám nebo s podporou svých pomocníků, kteří se v tomto případě posadí vedle něj a dělají totéž co on. Kouzelník se soustředí na plameny ohně. Myslí na to, že tento oheň zastupuje všechny ohně, které v tuto chvíli hoří na celé zemi, a symbolizuje také všechny ohně, které na ní kdy hořely. Představuje si, že veškerá síla slunečního ohně je obsažena v tomto ohni. Pak se nadechne a imaginuje, že do sebe co nejvíce vtáhl ohnivý živel. Při výdechu vizualizuje, že oheň přechází do figurky, kde se hromadí. Tento postup opakuje asi hodinu. Pak si může odpočinout, načež znovu pokračuje stejným způsobem. Je dobré si představovat, že při každém dalším nádechu vdechl a pak zase vydechl do figurky dvojnásobné množství ohně, než při nádechu předcházejícím. Nabíjení figurky by celkem mělo trvat nejméně 3 hodiny. Je však možné ji nabíjet i více dnů. Zkušený kouzelník sám pozná, kdy je předmět dostatečně nabit. Záhy totiž svým druhým zrakem spatří známky toho, že figurka ožívá. Nejprve se z ní začne kouřit, případně se vzduch kolem ní jako by chvěje, a figurka se rozhlíží kolem sebe, jelikož si začíná uvědomovat svoji existenci. Také při doteku rukou by mělo být poznatelné zvýšení teploty předmětu.
c) Když je figurka ohněm dostatečně nasycena, přikročí kouzelník k nejdůležitější části obřadu, tj. k vlastnímu vytvoření pomocného ducha. Tuto část rituálu je nejlépe provádět za nového měsíce. Kouzelník začne k figurce takto hovořit: Jmenuješ se MEHOGAMI. (Zde kouzelník vysloví pravé jméno ducha.) Budeš bránit náš kmen proti misionářům. Přijdeš a poslechneš mě pokaždé, když tě zavolám tvým jménem, MEHOGAMI, a tímto gestem. (Kouzelník udělá rukou jednoduché gesto, které si musí dobře zapamatovat.) Budeš existovat, dokud ti nenařídím, aby ses zase rozplynul v ohni, z něhož jsi vznikl, a zanikneš nejpozději zároveň s mojí smrtí. Nyní však žij, MEHOGAMI. Žij a slyš má slova: Vyžeň misionáře z našeho území, zabraň jim, aby zde šířili své učení a zajisti, aby se sem už nikdy nevrátili. Učiň tak nejpozději do... (Kouzelník uvede termín, např. 40 dnů.) Po splnění tohoto úkolu se okamžitě vrať do své formy. (Kouzelník se dotkne figurky.) Běž!!! (Kouzelník odešle ducha rázným mávnutím rukou tím směrem, kde se misionáři zdržují.)
d) Po ukončení obřadu kouzelník figurku dobře uklidí, aby nebyla na očích, a na celou věc už dále nemyslí. Ani jeho případní pomocníci, pokud se na vytvoření ducha podíleli, ani ostatní příslušníci kmene, pokud o rituálu vůbec věděli, by se touto věcí neměli v myšlenkách dále zabývat ani o ní nesmějí mluvit. Na celou operaci je prostě třeba "zapomenout".
Po odchodu misionářů kouzelník ducha znovu zavolá jeho jménem a příslušným gestem. Rozkáže mu, aby se rozplynul v ohni, z něhož vznikl. Figurku pak spálí nebo zakope do země. Potom následuje oběť bohům nebo duchům předků a oslava.
Pokud misionáři ve stanovené lhůtě neodejdou, následuje od dalšího úplňku znovu půst, který však drží už jen kouzelník se svými pomocníky. (Ostatní dospělí muži, případně i ženy se mohou zúčastnit, pokud chtějí.) Rovněž pomocného ducha je v takovém případě nutno znovu "přikrmit" ohněm a za novu opět vyslat proti misionářům se stejným úkolem. Kmen také nesmí zanedbávat své bohy nebo duchy předků, ale musí je dále prosit o pomoc. Neopustíte-li své bohy, ani oni vás neopustí! Vytrváte-li, bude vaše úsilí dříve či později korunováno úspěchem. Vzhledem k tomu, že kouzelníci přírodních národů budou patrně schopnější než jejich evropští kolegové, kteří se metodu zhušťování živlů zpravidla musí jistý čas učit, než si tuto dovednost osvojí, lze však očekávat, že požadovaný výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.
Adramelech (Vyšlo ve Světě magie č.10. Autor žádá, aby byl článek dále volně šířen a přetiskován.)
Osudy Gavriila Xenofontova, jakutského učenca a etnológa boli pohnuté ako doba, v ktorej žil a tvoril. Narodil sa v roku 1888, vyštudoval právo, pričinil sa o vznik irkutskej univerzity, angažoval sa v separatistických snahách obyvateľov Sibíre o autonómiu, zmarených revolúciou 1917, v roku 1938 bol prehlásený za nepriateľa ľudu a zastrelený, aby bol v 50-tych rokoch rehabilitovaný. Jeho záujem o etnológiu a snaha o zachytenie bohatého kultúrneho a folkloristického bohatstva rodnej Sibíre pramenila v úprimnej láske k ľuďom žijúcim v tejto oblasti. Aj napriek riziku neúnavne zbieral etnologický materiál v dobách stalinizmu a ťaženia proti akýmkoľvek náboženstvám. Jeho nespornou výhodou bolo, že sám vyrastal v kultúrnom prostredí, ktorého bohatosť sa snažil zachytiť, uvedomujúc si hrozbu zániku celých kultúr vplyvom násilného porušťovania rozsiahlych oblastí Sibíre. Sám bol svedkom prenikania industrializácie, výstavby miest a poľnohospodárstva do prostredia tundry a tajgy a jasne si uvedomoval hrozbu, ktorú tieto zmeny so sebou prinášali. Právom ich pokladal za väčšie ohrozenie, než snahy o pokresťančenie pôvodných etník.
Nespornou výhodou bola pre bádateľa znalosť jazyka Jakutov, u ostatných etník, ktoré skúmal (Evenkov, Burjatov) mu jednak pomáhal prekladateľ, na ktorého sa však veľmi nespoliehal a radšej komunikoval v ruštine, ktorú však obyvatelia často ovládali len veľmi málo. Vždy zapisoval celé rozhovory, rozprávača nerušil. Zachoval po sebe množstvo cenného, autentického materiálu. Štúdiu šamanizmu sa venoval nielen v teréne, vypracoval niekoľko štúdií. Jeho obrovským prínosom je zápis jakutskej epopeje Elleja.
Vo svojom štúdiu sa nezaoberal príliš vznikom šamanizmu, ale skôr jeho vplyvom na iné náboženstvá a paralely predovšetkým s kresťanstvom. V snahe zvýrazniť nadradenosť šamanizmu však skĺzava na tenký ľad nepodložených a často chybných dohadov, ktoré mu vytýkal už jeho súčasník a popredný sibirológ Odkladnikov.
V osobe Krista Xenofontov vidí šamana - proroka, opiera sa o symboliku kríža v oboch náboženstvách a mnoho iných analógií, ktoré dáva na pravú mieru štúdia Mirceu Eliadeho. Samotná Eliadeho štúdia je sčasti postavená práve na kompletných Xenofontovových prepisoch rozprávaní šamanov, ktoré zberal priamo v teréne počas dvojročnej púte Sibírou. Eliade však Xenofontovove názory, do veľkej miery ovplyvnené jeho túžbou po osamostatnení sibírskych národov spod ruskej područe, uvádza na pravú mieru. V tomto smere Eliadeho rozsiahla štúdia predstavuje systematickú, komplexnú, zhrňujúcu a predovšetkým kriticky poňatú štúdiu dotýkajúcu sa samotnej podstaty šamanizmu.
Xenofontovov prínos je aj napriek dobou poznačeným štúdiám nepopierateľný, veď len vďaka jeho neúnavnej snahe sa dodnes dochovala slovesná tradícia niekoľkých sibírskych etník.
Jeho kompletná tvorba bola opätovne vydaná v roku 1992 pri príležitosti konferencie o šamanizme konajúcej sa v jeho kolíske - Sibíri. České vydanie obsahuje predovšetkým prepis rozprávaní samotných šamanov, zachytené legendy a v úvodnej časti popri životopise autora aj výňatky z jeho štúdií o šamanizme.
Publikácia (Xenofontov, Gavril: Sibiřští šamani a jejich ústní tradice, Argo, Praha 2001) je ešte stále dostupná v kníhkupectvách.
Zo Sibíre pochádzajú aj dve šamanské legendy, ktoré vám ponúkame:
Jakutská legenda o šamanovi, ktorý sa narodil dvakrát (jedna z verzií)
V uluse Namcy žil kedysi biely šaman menom Arbaanča (Aadža). O ňom som počul tento príbeh.
Narodil sa dvakrát. Prvýkrát žil ako každý iný a mal dvoch starších bratov. Rodine patril ryšavý kôň s bielymi škvrnami. A stalo sa, že budúci šaman znenazdajky zomrel, práve keď začal dospievať. Bratia ho s plačom pochovali na vysokom ostrohu neďaleko jurty, aby mali hrob stále na očiach.
Lenže mŕtvy v bezvedomí nebol, jednoducho už len nemohol rozprávať.
V tých dávnych časoch bývalo zvykom podrezať na nebožtíkovom hrobe koňa. Mäso sa hneď rozdelilo. Tradícii urobili zadosť aj toho dňa. Keď si poriadne poplakali, rozišli sa do svojich domovov.
Raz k nebožtíkovmu sluchu doľahol býčí rev. Prichádzal od severu a znelo to akoby sa zviera približovalo. Akonáhle bol býk pri hrobe začal rohmi rozrývať zem. Hrabol raz, druhý raz a potom tretí raz - a konečne sa objavila rakva, vytiahol ju nahor a hodil na lúku. Nabral telo na rohy a poťažkal ho. Potom zas nebožtíka položil na zem a s revom zmizol späť na sever.
Ležiaci muž síce na dom bratov videl, ale nemal silu vstať, chodiť ani hovoriť. Vtom priletela od juhu žlna. Prevalila sa na zem, naložila si nebožtíka na chrbát a odletela. Nakoniec sa dostali k nejakému obývanému miestu, stálo tam plno stavieb, ale všetko bolo pokryté ľadom. Nebožtík začul z jedného domu hlas:
"Prines mi ho, nech si ho poťažkám! Čo ak má ten muž zostať u nás... ?"
Vtedy vyšli temné mužské postavy s očami bielymi ako ľad. Zdvihli ho, vzali dovnútra a vložili do dlane akémusi starcovi. Ten ho poťažkal a povedal:
"Tak, detičky, teraz nám už jedlo chýbať nebude (čiže budeme mať dobrého šamana). Nech ho dajú do najvyššieho hniezda."
Nato priletel veľký, orlovi podobný vták a prikryl ho telom, akoby usadal na vajce. Čím dlhšie na ňom sedel, tým bol muž menší. Nakoniec nebol väčší než vtáča. Raz zo svojho hniezda začul ženský plač. Vyzeralo to akoby tam šplhala nejaká žena.
Vystrčil hlavu z hniezda, že sa rozhliadne naokolo. Bol to horný svet a viedli tam schodíky na spôsob rebríka. Po chvíli zdola zaburácal bubon. Iste nejaký šaman: zariekaval a razil si cestu. Zakrátko sa objavil, zaclonil si zrak a pohľadom si premeral muža v hniezde. Tomu sa to kupodivu nepáčilo.
Potom s šaman začal modliť k Džylgachánovi, Pánovi Osudu:
"Kolísali ste ma tu v prostrednom hniezde, vráťte mi ženu, o ktorú ste ma pripravili!"
Nato sa ozval čísi hlas:
"Nech ju tomu netvorovi dajú!"
Šaman sa chopil ženy a zostúpil zas dole. Tej žene bolo dané, aby sa zasa uzdravila.
Zatiaľ sa výrastok v hniezde ďalej zmenšoval, až bol malý ako motýľ. O čom sa hovorilo v dome však počul výborne.
Konečne zahrmel silný hlas:
"Chlapcov čas nadišiel. Vezmite ho a zostúpte s ním do prostredného sveta!"
Chlapec náhle uvidel nejaký les a v ňom babičku, ktorá tam rúbala drevo. Žlna okolo nej trikrát zakrúžila. Babka sa ohnala sekerou po diabolskom vtákovi. Žlna starene preletela tesne nad hlavou a chlapec jej pritom spadol zrovna babke na temeno. Potom hneď omdlel a čo sa dialo ďalej nevedel.
Starena otehotnela. Jej muž bol starec a obaja sa radovali. Prešiel čas a žena porobila chlapca. Neuplynulo veľa čacsu a bolo mu desať. Ukázalo sa, že sa narodil neďaleko svojich bratov. Vypravil sa za nimi a hneď ich spoznal. Dlho váhal, či im povedať, že po smrti znova ožil, ale radšej od toho upustil. Obaja bratia v ňom našli zaľúbenie a povedali mu:
"Predtým sme mali brata. Keby doteraz žil bolo by to pre nás dobré."
Jedného dňa sa u chlapcových rodičov zastavil starec, ktorý mal na predal dvojročného žrebca. Kôň akoby vypadol ryšiakovi, obetovanému kedysi na chlapcovom hrobe. Chlapec chodil stále von, pretože sa nemohol na koníka vynadívať a stále opakoval:
"Úplne ako ten koník, ktorého som kedysi mal!"
poprosil rodičov, aby ho kúpili a oni mu ochotne vyhoveli. Staral sa o žriebä a veľmi k nemu priľnul. Netrvalo dlho a mal 16 rokov.
Vtedy sa slávieval sviatok kobylieho mlieka ysyach. Raz sa chlapec dozvedel, že sa bude konať v neďalekom meste a veľmi zatúžil pozrieť sa tam. Osedlal koňa, vošiel do jurty a povedal rodičom:
"Oslavy sú v plnom prúde. Idem tam, nečakajte, že sa vrátim skoro."
Ani nevyčkal rodičovského dovolenia, vyšiel z domu a nasadol na koňa. Zastavil pri chudobnejjurte neďaleko miesta, kde sa kropilo kobylím mliekom. Vošiel dnu.
"Dozvedel som sa, že sa konajú sviatky kobylieho mlieka, idem z Namcy, aby som sa na oslavy pozrel."
Chlapec tam zanechal koňa a ponáhľal sa na slávnosť. Všetci sedeli v rade na čistine. Náhle spoznal šamana, ktorého kedysi zahliadol z hniezda u Pána Osudu. Správali sa k nemu ako k nejakému bohovi. Mladíka si nikto nevšímal, snáď aj psovi sa dostalo viac pozornosti pri delení obetín.
Tu si však šaman náhle šamanským spôsobom vložil na čelo ruku a uľpel na ňom pohľadom. Chlapca také správanie zarazilo.
Ale šaman, ktorý ho zatiaľ uprene pozoroval, ho spoznal a prehlásil:
"Toto je môj starší brat, vyrástol v najvyššom z troch hniezd u Pána Osudu. Preukážte mu pocty, ktoré mu náležia!"
Mládenca ihneď obstúpili a odviedli ho k starému šamanovi.
Podľa vtedajšieho zvyku sa prvá miska podávala najváženejšiemu hosťovi. Keď mladíkovi misku priniesli, trikrát zakrákal havraním spôsobom, ako to šamani vedia. Zhromaždenie sa zachvelo strachom.
Chlapec sa obrátil k šamanovi a riekol mu:
"Vyrástol som v najvyššom z troch hniezd, a tak ťa iste čo do schopností predčím. Ty si však nadradený vekom a preto ťa musím pokladať za svojho staršieho brata. O jedlo sa musíme spolu podeliť. Ako starší brat sa z čestnej misky napi najprv ty."
Šamana tieto slová potešili a súhlasil, že bude piť ako prvý. Ešte ani neprehltol ani prvý dúšok, keď sa mu z úst a nosa vyvalila krv a on padol mŕtvy.
Všetci si mysleli, že šamana zabil mladík a chceli sa naňho vrhnúť a spútať povrazmi. Mládenec ale svojimi kúzlami zakalil mužom zrak a oni miesto neho chytili a zviazali iného. Ihneď sa vrátil do jurty, kde nechal koňa a svojim hostiteľom povedal:
"Mohol som vo vašom nádhernom kraji okúsiť nápoj, po ktorom som smädol. Teraz sa vraciam domov."
Došiel domov, oženil sa, žil ako každý iný a stal sa veľkým šamanom.
Keď si synovia Pána Osudu prišli na zem pre ľudské duše a ľudia preto ochoreli, šaman od nich duše vyslobodzoval zariekavaním, bez toho aby vyšiel z domu. Keď sa však osudu zapáčilo, aby niektorý chorý umrel, nepokúsil šaman o nič.
Jakutská legenda o šamanovej chorobe
...Potom naraz stojím v hlbokej zime na zamrznutom východnom ramene Leny. V našom naslegu žil kedysi šaman, ktorý sa volal Sujoderke. Ten sa mi zrazu zjavil ešte s akousi starenou, ktorej ústami spievali duchovia. Niesli dlhú pílu. Chytili ma a šaman hovorí:
"Kliesnime cestu do horného sveta a ty nám s tou úlohou pomôžeš!"
Odmietol som so slovami, že mám na mysli len svojho boha a šamanom sa stať nechcem. Ale vnútili mi pílu proti mojej vôli a k práci ma primäli. Mám dojem, že sme s tou pílou museli rezať ľad a raziť cestu na sever. Presekali sme sa až k ceste. Tam šaman Sujoderke riekol:
"Teraz pôjdeme na ostrov Taragaj."
Keď sme sa tam dostali, vyšplhali sme sa na jedľu. Šaman stál predo mnou čelom k východu, na sebe obradné rúcho, v ruke bubon. Ja som sa držal za ním. Šaman mi povedal:
"Urobím z teba šamana, odvediem ťa hore, trikrát deväť šamanských schodov odtiaľto."
V tej chvíli nám nad hlavami čosi zaprašťalo. Vzhliadol som a uvidel som padať Venušu. Spýtal som sa šamana, čo sa to robí.
"To padá šaman Kustech."
Zniesol sa pod našu jedľu na kamzíkovi so zlatými kopytami. Zavolal k sebe Sujoderka a povedal:
"Už deväť storočí som Venušou. Som z toho celý vysušený. Tento muž bol zasľúbený mne a ty nemáš právo mi ho vziať. Sám som ho vzdelával, vychovával od útleho detstva."
Zliezli sme z jedle a Kustech druhému šamanovi povedal:
"Odovzdaj môjmu druhovi odev a bubon."
Sujoderke bez námietok zvliekol rúcho a podal mi ho. Obliekol som sa.
"Tak a teraz si sadni na moje zviera," nariadil mi Kustech.
Zviera malo na chrbte mäkký čierny výrastok. Uvelebil som sa vzadu. Potom sme s Kustechom dospeli na vrchol skaly, ktorá sa týči na západnom brehu Leny. Šaman mal tiež obradné rúcho a bubon.
"Teraz vystúpime hore po trikrát deviatich šamanských schodoch."
Ohliadol som sa a uvidel som šamana Totta. Kustech sa ho spýtal:
"Hej, šaman Totto, dokážeš odtiaľto vystúpiť trikrát deväť šamanských stupňov? Hodláš to urobiť?"
Ale Totto mu žiadnu odpoveď nedal. Kustech teda pristúpil k okraju kamenného zrázu, prekročil Lenu, prehúpol sa na horu východného pobrežia a začal tam tancovať. Pustil som sa za ním cez riečne ostrovy a čoskoro som ho dostihol... Tancovali sme, a tým sme začali svoj spoločný vzostup do horného sveta. Nohami sme boli ešte na zemi. Pokúšal som sa šamana predstihnúť raz sprava, raz zľava.
"Čo namôžeš ísť svižnejšie?" spýtal som sa ho.
Pripadalo mi, že takto pomaly by som nevedel postupovať. Odpovedal mi:
"Nohy mi rýchlejšie nejdú. Ak chceš, predstihni ma a riaď sa svetlom mojich očí."
A tak som šamana predstihol. Ďaleko vpredu blikali dve svetlá. Postupovali sme tancovaním. Dokonca som mal pocit, že letím. Konečne som stanul na deviatom stupni. Prešiel som šerou krajinou a dospel som do krajiny rajského svetla. Zo všetkých strán sa ku mne zbiehali ľudia a vypytovali sa ma, kam mám namierené. Šaman Kustech ma vedie po trikrát deviatich schodoch, aby zo mňa urobil šamana, ktorý ho vystrieda. Chce k tomu dostať zvolenie svojich blízkych."
Ľudia mi lichotili a nazývali chrabrým.
Obzrel sa a uvidel prichádzajúceho Kustecha. Oči mu plali a žiarili ako dva veľké ohne. Usadol vedľa mňa a potom prehovoril k davu:
"O tohoto muža, ktorého už dávno vychovávam, ma chcel pripraviť šaman Sujoderke. Tak som mu ho zasa vzal a priviedol k vám. Súhlasíte s tým?"
Všetci kývali hlavami.
"Len pokračujte v ceste. Ako by sme mohli zamietnuť niekoho, kto ťa môže predčiť?"
Tancovaním sme postupovali ďalej. Po ďalších deviatich schodoch sme došli do krajiny priezračného jasu. Vyzerá to tam ako u nás - všade sneh a cesty. Aj tam odvšadiaľ pribiehali ľudia, ktorí boli všetci rovnako veľkí. A zasa sa nás pýtali kamže to ideme. Šaman im odvetil:
"Toto je niekto, kto pochádza zo stredného sveta. Chcem, aby ma nahradil."
"V tom prípade s ním musíš ísť až tam, kde si sa narodil."
Tak sme zdolali ďalších deväť šamanských stupňov. Ako sme sa blížili k cieľu uvideli sme ohradu s množstvom koní. Bolo ich tam ako lístia na strome. Niektorí boli mladí, iní schátralí akoby mali deväťsto rokov.
"Čo je to za stádo?" opýtal som sa šamana.
"Čo si nikdy nepočul, že v hornom svete žije od nepamäti šaman Kunnes? Je to jeho stádo a odviedli mu ho šamani ako posvätnú obeť."
Všetky kone mali svetlo modrú srsť so škvrnami tmavých krídel na šiji.
Keď sme konečne ohradu minuli, mali sme tých trikrát deväť šamanských schodov za sebou a ocitli sme sa v nebývalej žiarivej zemi - v zemi šamana Kustecha. Boli tam vyrovnané stohy kníh. Prichádzali zástupy ľudí a vypytovali sa na mňa.
"Prišiel som s ním pre váš súhlas, že sa môže stať šamanom," odpovedal Kustech.
Dav mu odpovedal:
"V prostrednom svete veľmi bujnie hriech a zločin, vláda temnôt tam siaha až po deviaty schod! Krajina stredu je znetvorená k nepoznaniu. Choďte zas dole a zastavte sa na deviatom schode. Pošleme zbor šamanov. Tí stredný svet z deviateho schodu očistia, zmyjú z nej zločin a hriechy a obrodia ju, lebo jej život je natoľko prehnitý, že tam už nevychádza slnko ani mesiac."
Vydali sme sa späť. Keď sme prechádzali okolo ohrady Kustech mi prikázal, aby som ju otvoril, aby mohli kone opäť vstúpiť do krajiny stredu. Otvoril som a stádo vybehlo. Potom som šamanovi povedal:
"Dopustil si, aby sa rozutekali na všetky strany. Nespôsobil si tým nejaké strašné nešťastie?"
"O nič nejde, v krajine stredu budú skôr než ty," odpovedal.
Zostúpili sme so šamanom na najnižšiu priečku a zostali sme stáť nad stredným svetom. Topil sa v nepreniknuteľnej temnote, akoby ho obostieralo dymové mračno. Vzhliadol som nahor a uvidel som zbor zostupujúcich šamanov.
"Zaklíname a modlitbami očisťujeme stredný svet a zbavujeme ho všetkého kalu," odriekali všetci.
Potom akoby sa tvárnosť a farba sveta rozjasnili. Vtedy sme zišli dole.
Zo všetkých tých šamanov sa na zemi stali šamani, ktorí liečia choroby. Zariekavať nemôžu ľudí, ktorých si smrť neodvratne vyhliadla a uzdravovať môžu len tých, ktorí jej môžu vyviaznuť.
Pamätám si, že len čo som zišiel dole prinútili ma duchovia, aby som celý stredný svet obišiel. Lepšie povedané obletel.
Budeme radi, ak nám napíšete váš názor na uverejnené články, alebo koncepciu časopisu. Privítame tiež vaše vlastné články, postrehy, zážitky, otázky, či úvahy. Táto rubrika je preto venovaná práve vašim mailom.
Kde sa da objednat nahravka s bubnovanim?
Veľmi kvalitné nahrávky šamanských bubnov a iných rytmických pomôcok, aj s návratovým signálom, ponúka Nadácia pre šamanské štúdie Michaela Harnera. Na Slovensko ich dováža Centrum pre štúdium šamanizmu - Slovensko, P.O.BOX 8, 90021 Svätý Jur. Kúpiť si ich môžete na nadstavbových seminároch organizovaných Centrom (orientačná cena 500-600,- Sk za CD).
Ahoj NIRGAN, pacia sa mi tvoje stranky. Znie to ako rozpravka. Aj ja sa velmi zaujimam o magiu. Mozes mi ako uplnemu zaciatocnikovi poradit nejake knizky? Tomas
Na našom knižnom trhu je záplava kníh o mágii (zoznam nájdete tu), ale väčšina z nich nemá vysokú úroveň. Základy teórie vám poskytne aj náš Stručný úvod do mágie. Ak vás zaujíma praktická mágia, odporúčame vám Bránu k opravdovému zasvěcení od Františka Bardona. Niekomu bude vyhovovať viac, inému menej, ale považujem toto dielo za najlepšieho knižného sprievodcu magického učňa, aký v češtine alebo slovenčine kedy vyšiel.
ahojte potesiloma sprava o niecom takom akoje samansky casopis . vasa stranka je celkom fajn len som tam nevidel ziadne obrazky. prajem vam vela stasia a nech sa vam dari. s pozdravom "sistem"
Ďakujeme. Čo sa týka obrázkov, skutočne je ich menej ako je dnes zvykom. Server www.host.sk, na ktorom sú umiestnené aj naše stránky nepatrí medzi najrýchlejšie, a tak sme sa snažili minimalizovať čas načítavania stránok aj menším množstvom obrázkov. Rozhodli sme sa radšej pre rozsiahlejšie texty. Už o pár mesiacov by sa mali stránky NIRGAN-u dočkať nového dizajnu, vyššej rýchlosti a azda aj príťažlivejšej grafickej formy.
NIRGAN